dům čp. 77
historický název
velkoměšťanský dům čp. 77, Hotel Kamareith
ulice
charakteristika
dům s obchody
-
území
Uherské Hradiště
majitelé
Dům jednoho z protikatolických rebelů Václava Sedláře po obnovení katolické vlády nad městem 1621 získal Václav Kulíšek na odškodnění za utrpěná příkoří a roku 1626 ho prodal Albrechtu Kremerovi za 300 zl. mor. Pozůstalou vdovu Annu si následně vzal roku 1637 Václav Lunda i s domem. Jeho druhá manželka Alžběta po ovdovění prodala dům roku 1665 tkalci Janu Křemelickýmu.
1671 koupil dům Jan Panic,
1681 koupil Jakub Dytrich.
1693 vdova Ludmila Dytrichová prodala Janu Babtistu Nosticiusovi de Helicon, který roku 1695 k svému domu připojil zahrádku, koupenou od Jana Františka Pogliese a panny Alžběty Barbory Pogliesové.
1729 Jan Tachovský jménem manželky, která zdědila Nosticiusovský dům, směnil tento dům s Bartolomějem Zelnitiem za dům na druhém rynku řečený Rottalovský. Ten jej pak obratem prodal Josefu Antonínu Resnerovi.
1756 zdědil šenkovní dům vedle masných krámů obchodník železem Josef Resner.
1759 koupil Josef Wenzl.
1765 vykoupil v dražbě nemovitost železář Johann Hackner? z Moravské Třebové a dům prodal své švagrové Kateřině Wentzlové, železářce v Uherském Hradišti.
1774 dům prodán v dražbě Antonínu Theindlovi, 1794 vdova Josefa, 1798 syn Josef.
1813 koupil uherskoostrožský vrchní Franz von Monsé.
1816 koupil Antonín Chmelíček,
1832 koupili manželé František a Josefa Svobodovi,
1837 Jan František Kastner;
1843 Jan a Karolína Klementovi, 1858 Janův díl zdědila Karolína a 1859 prodala Eduardu Breidsprecherovi, 1860 po něm zdědila vdova Terezie, znovu provdaná Hanačíková.
1877 koupil Jan Zauder,
1902 Johanna Kamareithová, 1930 Marie Kamareithová;
V květnu 1945 Marie Kamareithová jako Němka z města uprchla, dům byl dán pod národní správu a poté konfiskován.
obyvatelé
1857 majitel domu hostinský Johann Klement,
1869 majitelka hostince i domu Terezie Hanačíková a její manžel nadučitel Alois Hanačík, hostinský Jakub Kratochvíl,
1880 hostinský Ferdinand Grünert a zaměstnanci hotelu,
1890-1901 hostinský Vilibald Kamareith a další zaměstnanci, pak Johanna Kamareithová do 1929, pak Marie Kamareithová do 1945,
1930 autodopravce Štěpán Bednařík,
1946-1951 čalouník Josef Juřík,
1947 František Grossert,
1948 vedoucí obchodu Miroslav Vlachovský,provozovny
Hostinec zde provozoval již kolem poloviny 19. stol. tehdejší majitel domu Jan Klement, pak Terezie Hanačíková, která již poskytovala i hotelové služby. Asi od roku 1886 podnik převzal Vilibald Kamareith a po něm od roku 1901 vdova Johanna Kamareithová, která zemřela 21.6.1929. Hotel s 18 hostinskými pokoji v 1. patře se zpočátku nazýval Černý medvěd, později jen Hotel Kamareith. Od roku 1929 vedla hotel dcera Marie Kamareithová až do roku 1932, kdy se vzdala hostinské koncese. Dům se pak stal obytným domem s byty v patře a živnostenskými provozovnami v přízemí (některé tam asi byly již za fungování hotelu). Vedle hostince se zde provozovaly i další živnosti.
Antonín Gerža - fiakrovství 1910-1944,
Alois Holubec - řeznictví a uzenářství 1912-1949,
Miloslav Nentvich - holičství a kadeřnictví 1914-1950, pak komunální podnik,
Vilemína Svobodová - vetešnictví 1920-1936,
Štěpán Bednařík - autodoprava osobní i nákladní 1929-1933,
Jaroslav Soukup - holičství a kadeřnictví 1931-1934,
firma Leo Reininger a spol. - prodejna tovární výroby prádla a pleteného zboží zn. Respo v Kutné Hoře 1933-1934,
Josef Kyselý - obchod obuví, obuvnickými potřebami a punčochami 1946-1949, pak prodejna koženého zboží a ručně šité obuvi n.p. Jas;
Josef Juřík - čalounictví asi 1946-1951, pak Lidové družstvo stolařů a čalouníků, které 1954 žádalo o převedení domu do své správy.
Roku 1988 se sem přestěhovala provozovna výrobního družstva invalidů Služba (vypínání záclon a deček, prodej prádla a konfekce vlastní výroby).
-
vznik
před rokem 1771
-
stavební vývoj
V roce 1905 přistavěny kolny a konírny ve dvoře za ohradní zdí „starých jatek“ (stavitel Josef Schaniak).
Roku 1932 přestavba a nadstavba prvního patra obytného a obchodního domu.-
prameny, literatura
-
významné osoby
-
autor
CpJ
